Štěpán Pírko: Proč je zejména dnes důležité převzít za svoji budoucnost odpovědnost

‍

V roce 2024 jsme spustili s Golden Gate investiční společností Permanentní fond. Mohl bys přiblížit strategii, na které je jeho struktura aktiv postavena?

Zajímavostí Permanentního fondu je, že i když vznikl na podzim roku 2024, základ jeho investiční strategie je prověřený již mnoho desetiletí. A to velmi úspěšně. Za inspiraci vděčíme americkému investorovi a též skvělému člověku Harrymu Browneovi. Ten již na počátku osmdesátých let minulého století popsal svoji investiční strategii, kterou nazval permanentní portfolio.‍

Od té doby je možné sledovat, jak toto portfolio reaguje na nejrůznější podmínky v ekonomice a na kapitálových trzích, a je nutno před důvtipem a zkušeností pana Brownea uznale smeknout, protože není mnoho jiných strategií, které by dokázaly na jedné straně využít zajímavé příležitosti v letech dobrých a současně, na druhé straně, velmi dobře ochránit prostředky v časech méně příznivých.

Polovinu permanentního portfolia tvoří aktiva, která všichni znají a z nichž se běžné investiční fondy skládají: akcie a dluhopisy. Kouzlo permanentního portfolia však spočívá v jeho druhé polovině: zlatu a hotovosti. Harry Browne popsal, jak je zlato v portfoliu důležité coby ochrana protiinflaci a též jako pojistka proti různým krizím, kdy se občas zpochybňují třeba i peníze v bance. A od té doby zlato přesně podle jeho předpokladů funguje. Ještě větší „kuriozita“ v portfoliu je velká váha hotovosti. Nad tím kroutí hlavou nejen běžní investoři, ale i mnoho profesionálních portfolio manažerů, které znám. Vtip je však v tom, že smyslem takového množství peněz není, aby v portfoliu ležely ladem za nízký úrok.

Portfolio je totiž podle pevně daných pravidel dovažováno, tedy případné výrazné zisky v některé jiné části portfolia jsou vybírány, a naopak v období velkých výprodejů jsou velmi zlevněné složky portfolia dokupovány. I když je tento algoritmus poměrně jednoduchý ,přispívá k snížení rizika a zvýšení výnosu ve srovnání s běžnými pasivními fondy, které jsou v posledních letech tak populární.

‍

Před důvtipem a zkušeností pana Brownea uznale smeknout, protože není mnoho jiných strategií, které by dokázaly na jedné straně využít zajímavé příležitosti v letech dobrých a současně, na druhé straně, velmi dobře ochránit prostředky v časech méně příznivých.

‍

‍

Jak si Permanentní fond vedl, naplnil své cíle i z pohledu srovnání s tím, co se v roce 2024 dělo na trzích?

Jak jsem zmínil v úvodu, Permanentní fond funguje zatím jen pár měsíců, na jeho hodnocení je tedy ještě příliš brzy. Podíváme-lise na permanentní portfolio, tak pro něj byl rok 2024 velmi příznivý, zhodnotilo zhruba o 15 %. Takový výnos je i na tak kvalitní strategii vysoce nadprůměrný a nelze očekávat jeho pravidelné opakování v budoucnu.

Dlouhodobě investování podle strategie permanentního portfolia vynáší zhruba 7 % ročně, což je skutečný výnos této strategie od doby jejího zveřejnění v osmdesátých letech minulého století. Za abnormálními zisky strategie permanentního portfolia v roce 2024 stojí zejména vysoké výnosy akciových trhů a zlata. Každé ze zmíněných aktiv zhodnotilo zhruba o čtvrtinu. Dluhopisová složka v roce 2024 klesala, ale i tak enormní zisky z akcií a zlata dokázaly zařídit velice pěkný výsledek. Permanentní fond jako takový zahájil své investování v říjnu 2024 a jeho výkonnost se od počátku vyvíjela přibližně podle permanentního portfolia.

‍

Mluvil jsi o diverzifikaci, díky které složení Permanentního fondu snižuje riziko propadu. Jak může investor diverzifikaci svého majetku ještě více posílit?

Ano, vysoká diverzifikace permanentního portfolia je jeho hlavní předností a též odlišností od naprosté většiny běžných investičních fondů. Pokud se budeme v úvahách držet kapitálového trhu, jsou ještě některé další možnosti diverzifikace. Například v našem druhém fondu Champions máme v portfoliu celkem významně zastoupeno aktivní trendové obchodování, které v mnoha případech v minulosti dokázalo poskytnout další ochranu kapitálu a též využít příležitosti, které na akciovém či dluhopisovém trhu nejsou.

Například při významných propadech akcií v letech 2002, 2008 nebo 2022 zmíněné trendové strategie dokázaly přinést významné plusy a zmírnit poklesy akciové složky. Tato technika rovněž umožňuje profitovat na zajímavých trendech komodit nebo kryptoměn, když se vyskytují a hodí se do období zvýšené inflace. Odpovědný investor dále diverzifikuje i mimo kapitálový trh. Jako pojistku bych na prvním místě samozřejmě zmínil fyzické zlato, což už znovuzačínají chápat i centrální banky. Z podobného důvodu považuji za rozumné část majetku držet i v bitcoinu. Část koláče úspora investic přirozeně patří do kvalitních nemovitostí, bankovních vkladů či vybraných kvalitních podnikových dluhopisů a některých alternativních investic.

‍

‍

 Odpovědný investor dále diverzifikuje i mimo kapitálový trh. Jako pojistku bych na prvním místě samozřejmě zmínil fyzické zlato, což už znovuzačínají chápat i centrální banky. Z podobného důvodu považuji za rozumné část majetku držet i v bitcoinu.

‍

Jaká jsou tvá očekávání ohledně dění na světových trzích pro léta 2025 a 2026?

Dvě hlavní investiční aktiva – akcie a dluhopisy – se nacházejí v situaci, kterou bych si dovolil nazvat jako paradoxní. Na jednu stranu je určitě nelze ignorovat a mohou přinést zajímavé výnosy, na druhou stranu obě potenciálně čelí nemalým rizikům. Klíčové je si uvědomit, že od roku 1981 do roku 2021 vytrvale klesala inflace a úrokové sazby. A dluhopisy a akcie z toho těžily způsobem, který je při pohledu na delší historii abnormální. Háček je v tom, že většina současných investorů toto období považuje za normální, protože nic jiného nezažili nebo již nepamatují.

Proto jsou skoro všechny fondy v současnosti prakticky výhradně složeny z akcií a dluhopisů. Strohá fakta ale nyní ukazují, že nejpopulárnější světové akcie – ty americké – jsou z historického pohledu velice předražené, podle řady ukazatelů dokonce více než před krachem v letech 2000 nebo 1929. Dluhopisy po resetu úroků probíhajícím od roku 2022 již nabízejí solidní výnosy. Pokud by ale inflace začala opět růst, lze si na dluhopisovém trhu snadno představit obnovení poklesů. Při pohledu na stále extrémně rozhazovačnou politiku státních financí a snižování úroků centrálními bankami nelze tento scénář považovat za málo pravděpodobný.

‍

Protože poslední velkou krizi vyřešily ještě větší dluhy a ještě větší tisk peněz…

Opět se tedy vracíme k diverzifikaci. Je dobré a nutné akcie a dluhopisy v portfoliu mít, nicméně pro řadu scénářů, které mohou nastat, je skoro nezbytnou povinností jít v diverzifikaci mnohem dál a portfolio též aktivně spravovat, protože je na trzích třeba počítat i s velkými výkyvy zhoršující se demografie. V dobách příznivé demografie státy trvale rozšiřovaly svoji péči o obyvatelstvo a parametry důchodů, zdravotnictví a dalších oblastí společnosti byly nastaveny způsobem odpovídajícím tehdejším možnostem.

Zhruba před deseti až patnácti lety se však demografická situace začala zásadně měnit. Příjemců státních benefitů je stále více, ale lidí, kteří na ně mají vydělat, je ve společnosti relativně méně. I když o tom všichni vědí, protože se o tom píše už přes deset let, nikdo s tím nic nedělá. To platí jak pro politiky, tak pro voliče. Na blahobyt se snadno zvyká a utahovat opasky si nikdo nechce.

‍

A dlouhodobé pravděpodobné faktory ovlivňující světový ekonomický vývoj?

Opravdu dlouhodobý vývoj ekonomiky a kapitálových trhů, tedy na pět, deset a více let, ovlivňuje podle mého názoru na prvním místě demografie. A ta není příznivá, zejména pro Evropu, Japonsko nebo Čínu, částečně i USA, kde bude velmi záležet na postoji k imigraci. Z jistého pohledu lze říci, že obrovské státní dluhy bobtnající v posledních letech nebývalým tempem jsou důsledkem. Tedy státní utrácení na dluh určitě brzy neskončí, a to bude tlačit nahoru inflaci a úroky, což je nepříznivé pro ceny dluhopisů a akcií. Vedle demografie bych určitě zmínil nástup rozvíjejících se ekonomik, které postupně ukusují stále více z globálního ekonomického koláče. Kromě Číny může jít též o projev demografie, protože věková struktura těchto zemí je poměrně příznivá. Skupina zemí BRICS stále více projevuje globální ambice a snaží se o větší nezávislost na USA i Evropě, jejichž vliv postupně klesá. To může mít dalekosáhlé dopady jak ekonomické a investiční, tak i geopolitické a bezpečnostní.

‍

Permanentní fond je dlouhodobý nástroj pro tvorbu i uchování majetku. Často se v souvislosti s investicemi bavíme i o tom, co je vlastně „dobrý život“. Je to také klíčové téma Juraje Karpiše, hlavního řečníka Vyšehradského fóra 2024. Jak pojem „dobrý život“ vnímáš ty i v souvislosti s budováním majetku?

Uff, tak to je na samostatný rozhovor. Na jednu stranu jsem si již ověřil známé klišé, že peníze člověka šťastným neudělají. Podle mého názoru to skutečné, fyzické či biologické, štěstí člověka více souvisí se zdravím, dobrými vztahy a smyslem toho, co děláme. Na druhou stranu nedostatek příjmů či úspor může být určitě stresující faktor, který ke štěstí nepřispěje, zejména v dnešní značně materiální době.

Můj táta s oblibou uvádí známé rčení, že bohatý není ten, kdo víc má, ale ten, kdo méně potřebuje. Nutno uznat, že v jeho případě neplatí, že káže vodu a pije víno, protože on tak skutečně žije. Už mnoho let nemá ani auto, a když jedena výlet, bere si jídlo z domova, aby neutrácel v restauraci. Často se divím, s jak malým rozpočtem tráví na cestách zřejmě více času než doma, a to včetně zahraničí. Vypadá spokojeně. Svět se však hodně změnil a moje generace padesátníků i ti mladší jsou zvyklí na určitý životní styl a standard, který je spojen s mnohem většími výdaji, než vyžaduje generace našich rodičů, kteří vyrůstali v bídě po druhé světové válce.

My mladší si musíme uvědomit, že je prakticky s jistotou vyloučené, že by nám byl stát vzhledem k demografické prognóze schopen v penzi zajistit takový standard důchodů a zdravotní péče, jaký mají důchodci nyní. Je bezpodmínečně nutné se spolehnout z velké části na sebe a dlouhodobýma promyšleným způsobem si vytvořit dostatečnou rezervu. V posledních čtyřiceti letech nízké inflace to nebylo tak těžké. V prostředí vyššího inflačního rizika, což je pravděpodobný budoucí scénář, zřejmě nebude spoření v bance nejlepším řešením. A rezervu bude nevyhnutelné tvořit v investicích. Státy umořují své bezprecedentní zadlužení inflací a budou v tom ještě mnoho let pokračovat. Spoření v bance je skoro jistou cestou, jak přijít o reálnou kupní sílu svých těžce vydělaných peněz. Naopak promyšleným investováním je možné své peníze ochránit, případně ještě rozmnožit, a připravit se tak na stáří bez finanční nejistoty.

‍

Je bezpodmínečně nutné se spolehnout z velké části na sebe a dlouhodobýma promyšleným způsobem si vytvořit dostatečnou rezervu.

‍

‍