Dívejme se do budoucna s nadějí a vírou

Jak bys zhodnotil loňský rok ze svého pohledu? Byl to dobrý rok?

Loňský rok vnímám jako poměrně náročný. Jako společnost jsme čelili mnoha výzvám. Drtila nás velmi vysoká, opět dvouciferná inflace. Lidé ve společnosti propadali chmurám a špatným náladám ohledně jistot a pozitivního pohledu do budoucnosti. Byl to koktejl ekonomických nejistot – drahota, pokles kupní síly úspor, nejisté výhledy v investicích, letargie a špatné nálady ve společnosti v souvislosti s válkou na Ukrajině a různými proruskými a konspiračními teoriemi, které společnost rozdělují. Lidé také zažívají zklamání z vládních opatření a růstu populismu. To jsou věci, které nám mohly nemálo vzít a kazit nám náladu.

‍

A rok 2023 z pohledu zlata?

Zde naopak vnímám tento rok jako velmi dobrý, protože zlato dokázalo meziročně zhodnotit o 14 %, a to i navzdory rostoucím sazbám ze strany centrálních bank. Přece jen zlato nemá rádo zvyšování sazeb nebo jejich vyšší nastavení, a i přes to dokázalo velmi pěkně zhodnocovat. Tím ukazuje, jak je silné, a v letošním roce, až začne cyklus snižování sazeb, je reálné očekávat, že bude tvořit nová historická maxima. To vnímám na loňském roku z hlediska našeho oboru jako velmi pozitivní signál.

‍

V jakém stavu je podle tebe světová a česká ekonomika? Čekají nás lepší časy, nebo je třeba se připravit na recesi?

Kondici světové, zejména ale evropské a české ekonomiky vnímám jako neradostnou. Přece jen na prahu recese jsme byli už před covidem, pak jsme prošli recesí vynucenou pandemickými opatřeními, chvíli jsme se radovali z růstu, který ovšem byl pouze částečným návratem k tomu, co jsme v covidu ztratili, a pak nás začaly drtit inflace, rostoucí ceny energií, náklady spojené s válkou na Ukrajině a nebývalý růst úrokových sazeb. Nastal scénář, který téměř všichni odmítali, ale který jsem predikoval v roce 2020 na jaře v knize Zlatý boss, který chodil bos.

‍

‍

‍Co máš konkrétně na mysli?

Dostali jsme se do stagflace. Prostředí velmi vysoké inflace v kombinaci s nulovým růstem ekonomiky až recesí. Velkým strašákem je pro mě vývoj v Německu. Je to přece jen motor evropské ekonomiky a my jsme na Německu velmi závislí. Němci jsou již tři kvartály po sobě v recesi, což je výhled velmi neradostný. Drtí je vysoké ceny energií, green deal, nucený přechod k elektromobilitě a zadrhávání motoru německé ekonomiky – automobilového průmyslu. Komerční nemovitosti propadly v Německu již o 36 % a své dno dále hledají. A odhad růstu německé ekonomiky pro letošní rok byl minulý týden zrevidován z 1,3% růstu na růst 0,2 %. To je opravdu ohromný skok a já si myslím, že nakonec německá ekonomika skončí celý rok 2024 v poklesu. Odhaduje se, že jen v automobilovém průmyslu je tam ohroženo 160 tisíc pracovních míst. To, žel, pocítíme i my zde v Česku.

‍

Silná orientace na automobilový průmysl by mohla být velkým problémem i u nás, tuzemským automobilkám ujel v případě elektromobilů vlak. Jak velké riziko by to mohlo podle tebe být?

‍

Toto je otázka, na kterou je těžké najít odpověď. Nemám věšteckou kouli. Nicméně data a chování automobilek ukazují, že nucený přechod k elektromobilitě je drahý, nedobrovolný, nerentabilní a působí v podstatě všem evropským automobilkám ohromné potíže. Tím, že se jedná o politické rozhodnutí, tak je na hony vzdáleno praxi a realitě. Zcela oprávněně se můžeme začít bát Číny, která vždy zaostávala v technologiích spalovacích motorů za Evropou a nyní naopak přebírá otěže ve vývoji a zabírání tržního podílu v elektromobilech. Přece jen Čína ovládá kompletní výrobní řetězec a primární zdroje k bateriím. Nejde jen o zdroje lithia, ale také kobaltu a zejména kovů vzácných zemin. Vypadá to, že úředníci z Bruselu zařízli husu nesoucí zlatá vejce pro evropskou ekonomiku, automobilový průmysl, a nuceným přeorientováním na elektromobilitu, kde nedržíme v rukou primární zdroje, nahráli na smeč čínskému drakovi, který se chopil této příležitosti na výbornou. A česká ekonomika je na automobilovém průmyslu ještě více závislá než ta německá, to může být opravdu velký problém. Čína nás nejen začala na poli automobilů dohánět, ale u elektromobilů dokonce předhánět. A to není dobrá zpráva.

‍

Vývoj v jakých dalších zemích – kromě Německa – bude mít vliv na naši ekonomiku?

‍

Určitě v Číně a ve Spojených státech amerických. Vývoj v Číně a krach její nemovitostní bubliny i to, jak vše vstřebá její bankovní systém, zůstává velkou neznámou. Ten oficiální i ten stínový. Pozitivní zatím zůstává vývoj v USA, kde i přes vysoké úrokové sazby dosahuje tamní ekonomika slušného růstu. Otázka je, jak dlouho bude tento růst pokračovat v prostředí vysokých sazeb, které v USA aktuálně FED drží. U nás v Evropě bych se tedy investičně i mentálně připravoval spíše na recesi.

‍

Které události v letošním roce je potřeba sledovat? Které budou mít největší vliv na vývoj investic?

‍

Jednoznačně bych sledoval vývoj úrokových sazeb, zejména těch v USA. Ty budou mít zásadní cenotvorný význam. Méně pak vývoj v Evropě. Překvapit, spíše nemile, nás může Čína. Reálné je očekávat krachy některých bank. Budou muset přeceňovat aktiva na svých rozvahách. A pak se samozřejmě může vyskytnout cokoli, s čím nepočítáme. Vzpomeňme si na poslední roky. Pandemie, energetická krize, válka na Ukrajině apod. Zásadní, myslím si, bude změna politiky centrálních bank v nastavení úrokových sazeb.

‍

A co například americké prezidentské volby?

‍

Podle mého nebudou mít tak zásadní vliv na vývoj investic, jako bude mít dopad změna měnové politiky FED. Nicméně dá se spíše předpokládat, že pokud by je vyhráli republikáni, bude to pro trhy lepší zpráva. Mají protržnější přístup, jsou zastánci nižších daní a jsou připraveni osekat výdaje, kterými USA podporují Ukrajinu, čímž by přibrzdili nárůst dluhu, který v USA roste astronomickým tempem. Nicméně dopad voleb vnímám na vývoj trhů jako nevýznamný.

‍

‍

Inflace vloni a letos zpomalila, jak hodnotíš práci centrálních bank? Poradily si dobře?

‍

Myslím si, že centrální banky měly reagovat dříve a agresivněji. Měli bychom nižší inflaci a dříve bychom ji porazili. Také by vytvořily menší prostor pro extrémně deficitní výdaje vlád. Přece jen fiskální a měnová politika jsou do značné míry propojené. Ale to je minulost a nelze ji vrátit. Teď musíme doufat, že nezvolní centrální banky sazby příliš rychle, protože v ekonomice dřímá mnoho proinflačních rizik a musíme přijmout jako fakt, že s námi vyšší inflace bude po delší dobu. Deglobalizace, dekarbonizace, stárnutí populace (tlak na růst mezd), velké množství měnové zásoby a dlouhodobě nastavené vysoké deficity vlád jsou proinflačními riziky a existuje riziko toho, že by se inflace mohla vrátit v druhé vlně podobně, jako tomu bylo v sedmdesátých letech minulého století.

‍

Občas slýchám od ekonomů, že Čechům tato zkušenost s vysokou inflací, jaká byla v sedmdesátých letech na Západě, chybí. Když vyskočila inflace u nás na úroveň kolem 17 %, dělali lidé často paradoxní kroky. Úspory nechali ležet v bankách s nízkým úročením a nakupovali potraviny do zásoby. Myslíš, že už jsme se díky této epizodě s inflací poučili?

‍

Nemyslím si, že bychom se ze stávající inflace nějak poučili. Je to přece jen pro většinu z nás první zkušenost s vysokou inflací a z jedné zkušenosti v životě zásadní poučení většinou nečerpáme. Pravda je, že jsme se jako celek chovali spíše iracionálně, a myslím, že kdyby za pět let přišla další vysoká inflace, jako celek budeme jednat stejně nebo velmi podobně. Proto si myslím, že je důležité mít dopředu jasnou investiční strategii, kterou držím, které rozumím a které věřím. A například strategie v podobě permanentního portfolia je něco, co i v uplynulých čtyřech letech prokázalo, že velmi dobře funguje. Pokud bychom tedy způsobili, že by si významná část českých domácností v Permanentním fondu, které připravujeme, spořila na penzi a i při inflaci by neměnila své trvalé příkazy a své investiční návyky, přežila by další případnou vlnu inflace lépe a důstojněji.

Trh s fyzickým zlatem na Západě zaznamenal velký propad. Čím to podle tebe bylo?

‍

Tento propad byl zapříčiněn předzásobením retailových klientů zlatem v pandemii a při válce na Ukrajině. Na lidi tvrdě dopadla inflace a lidé začali šetřit, aby vyšli s rodinnými rozpočty a utáhli složenky. Nezbývalo jim na investice a nákupy. Řada investorů také preferovala spořicí účty, které nesly v západní Evropě přes 4 %. Šli po jistotě, byť jim zlato nakonec přineslo 3krát vyšší výnos. Ten ale neviděli jako jistý. A pak také prodeje zlata ze sléváren ovlivnily masivní zpětné odkupy zlata na retailovém trhu, protože řada držitelů se dostala do potíží s likviditou a začali prodávat své v minulosti nakoupené zlato. Vybírali své zisky a utržené peníze používali na placení svých životních nákladů. Tento mix příčin nakonec způsobil významný pokles tržeb obchodníků se zlatem v loňském roce.

‍

‍

Jak vidíš vývoj investic v letošním roce? Co podle tebe zvítězí v letošním roce?

‍

Myslím si, že velmi pěkně zaboduje zlato. Nepřekvapil by mě nárůst okolo 20 %. Věřím, že se také již začne probouzet stříbro. Z hlediska spekulativních nástrojů, nevím, jestli bych jej nazval jako investici, bude nejspíše hlavním vítězem bitcoin, který bude podporován halvingem a přesunem kapitálu do nově schválených ETF. Cílem ale není hledat vítěze, spíše dlouhodobě vítěznou strategii. A tu vidím v permanentním portfoliu. Bez ohledu na vývoj má toto portfolio minimální propady a udržitelný růst podobný akciím s minimálními riziky v porovnání s čistě akciovým portfoliem.

‍

Růst ceny zlata vloni překonal inflaci… Překvapilo tě to?

‍

Historicky to tak má být. Tak mě to tolik nepřekvapilo. Na druhou stranu jsem sám chvílemi propadal chmurám, že nám to zlato málo roste. Ale fantastické je, že dokázalo ve čtyř- i jednoletém horizontu v korunách porazit inflaci, a to i navzdory prudce rostoucím sazbám. Až začnou sazby klesat, zlato zažije jeden až tři velmi silné roky, kdy jeho cena může vzrůst klidně více než dvakrát.

‍

V tomto čísle se v hlavním tématu bavíme o permanentním portfoliu. Proč tě právě tento způsob investování zaujal? Jaké jsou jeho hlavní benefity?

‍

Permanentní portfolio je desetiletími prověřená, poměrně jednoduchá a téměř neprůstřelná strategie, která funguje v téměř jakémkoli prostředí. V inflaci, deflaci, ekonomickém růstu i recesi. Takové portfolio je velmi stabilní a nese průměrný čistý výnos očištěný o poplatky okolo 7 % ročně. Máte něco, co významně překonává inflaci, téměř to neklesá a máte klidné spaní a udržitelný výnos. Poměr výnos/riziko je zde velmi atraktivní a v tom je tato strategie jedinečná. A je třeba si uvědomit, že moderní portfolia, která jsou nejrozšířenější v duchu 60/40 (akcie/dluhopisy), v budoucím prostředí prostě přestanou fungovat. Vlastně již přestala fungovat. Permanentní portfolio je na budoucí vývoj a podmínky mnohem lépe diverzifikované a připravené.

‍

Říkáš, že jde o dlouhodobě prověřenou strategii, ale slyšela jsem o ní poprvé v tvé přednášce na Vyšehradském fóru v roce 2020. Proč tato strategie není mnohem rozšířenější a známější?

‍

Tato strategie je méně známá proto, jelikož jsme od osmdesátých let zažili anomálii toho, kdy současně rostly dluhopisy i akcie (v historickém kontextu více než 120 let vývoje na kapitálových trzích je to opravdu anomálie, dokonce krátkodobá). A tomuto trendu se podřídila drtivá většina mainstreamových investičních fondů a téměř vše se odehrávalo v duchu řízení portfolia 60/40 (akcie/dluhopisy). A v prostředí této anomálie to docela dobře fungovalo, proto se na skutečnou diverzifikaci v duchu permanentního portfolia, jak je sestavil Harry Browne, zkrátka zapomnělo. Nebyla tolik potřeba. Nicméně doba a podmínky se změnily, poměr 60 : 40 velmi pravděpodobně už fungovat nebude a diverzifikace 25/25/25/25 (akcie, dluhopisy, zlato, hotovost) se strategií, jak portfolio dovažovat a řídit v něm výnosy i rizika, bude úspěšnější, bezpečnější a lepší.

‍

Poslední léta nebyla úplně jednoduchá. Co bys poradil lidem, kteří jsou naštvaní nebo znechucení ze současné situace – ať už u nás, nebo ve světě…

‍

Moc bych si přál, abychom získali pozitivní postoj, koukali se do budoucna s nadějí, optimismem a vírou. Je to do značné míry o našem rozhodnutí, jak chceme myslet a jak se chceme cítit. Přál bych si, abychom také přijali proaktivní postoj a abychom svoji budoucnost tvořili, ovlivňovali a měli pod kontrolou. Věřím, že to má smysl a že nám v tom aktivity i produkty Golden Gate mohou pomáhat. Pečujme o svoji mysl a nezapomínejme na rozvoj svých kompetencí a na své vzdělání. To vše nám může velmi pomoci.

‍