Honba za bohatstvím aneb Zlaté horečky v Americe

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

‍‍

Klondike

Nález zlata na kanadském severu způsobil jednu z největších masových migrací v novodobé historii lidstva, mnohokrát zvěčněnou v knihách i filmech, která dodnes ovlivnila způsob života na kanadském severu.

‍

‍

Představte si, že stojíte v řece, rýžujete zlato a zázračně bohatnete. To byl příslib, jejž v letech 1896–1899 vylákal přes 30 tisíc hledačů zlata do pusté oblasti Klondiku u dnešního města Dawson City v kanadském teritoriu Yukon a navždy změnil zemi, její obyvatele a jejich tradiční způsob života. Některým se zbohatnout skutečně podařilo, ale naprostá většina zůstala i nadále chudá, tisíce lidí v drsných podmínkách ztratily život. Pár šťastlivcům se přece jen podařilo své úsilí zúročit. Mezi nimi byl i pozdější slavný spisovatel Jack London, který proslul romány právě z kanadské divočiny. Paradoxem je, že na Klondiku nejvíce zbohatli ti, kteří nepřišli jako ostatní hledat zlato, ale ti, co nabízeli jiné služby než ostatní.

‍

Brzy si připomeneme 130. výročí objevu, který zlatou horečku odstartoval. Je připisován rodině Američana George Carmacka, která objevila vřečišti Rabbit Creek zlatý nugget. Brzy zjistili, že se v okolí původního nálezu nachází zlata mnohem víc. Úspěch si nenechali pro sebe, a tak se zprávy o zlatém nalezišti šířily rychle po celé Kanadě i Spojených státech amerických. Naleziště bylo později přejmenováno na Bonanzu. V době největšího vrcholu se na Klondiku nalezlo za jeden rok milion troyských uncí zlata.

‍

Zlatá horečka na Klondiku měla však zničující dopad na místní domorodé komunity. Prospektoři nejenže původní obyvatele vysídlili, ale také zásadně podkopali jejich tradiční způsob života. „Zlatá horečka na Klondiku je často považována za velké dobrodružství, ale její odkaz je složitější. Nebyl to pouhý hon za bohatstvím, byl to kritický okamžik, který proměnil ty, kdo jím žili, a navždy změnil náš národ,“ popisuje období kanadská mincovna.

‍

Těžba zlata na území Yukonu nakonec velmi záhy skončila po objevení zlata v Nome na západě Aljašky. V regionu přesto dodnes působí přibližně 200 menších zlatých dolů. Je odhadováno, že do roku 2005 bylo z oblasti vytěženo kolem 570 000 kg zlata.

‍

‍

„Zlatá horečka na Klondiku je často považována za velké dobrodružství, ale její odkaz je složitější. Nebyl to pouhý hon za bohatstvím, byl to kritický okamžik, který proměnil ty, kdo jím žili, a navždy změnil náš národ.“

‍

Kalifornie

Jedna z nejznámějších zlatých horeček začala před 176 lety, ráno 24. ledna 1848. Onoho lednového rána prováděl šéf malé dřevařské a tesařské firmy James W. Marshall pravidelnou obhlídku denních prací na vodní pile, kterou stavěl pro švýcarského přistěhovalce Johna Suttera v oblasti Coloma v podhůří Sierry Nevady.

Během předchozí noci nechal Marshall protékat vodu odpadním kanálem, aby spláchl nahromaděnou špínu a štěrk, a teď se šel podívat, jak tato jednoduchá operace dopadla. Najednou se zarazil: na dně koryta si všiml několika kovově se lesknoucích zrnek, jež tam zanechala tekoucí voda. Když je posbíral a prohlédl si je zblízka, byl si téměř 100% jistý, že to je zlato.

Svým objevem se netajil a ukázal ho jak ostatním chlapům ze své dřevařské party, tak Sutterovi a dohodli se na partnerství při jeho případné těžbě. Objev zlata sice Suttera zaujal, ale především se obával, aby mu nenarušil jeho vlastní plány ohledně budování osady a hospodaření. Na druhé straně mu docházel význam nálezu, takže začal pracovat na tom, aby se stal legitimním vlastníkem co největšího množství pozemků v okolí zlatonosné řeky American, jež se zdála zdrojem bohatství.

Sutterův plán nález zlata utajit ale selhal na dělnících z Marshallovy dřevařské firmy, kteří byli svědky jeho objevu. Těm to samozřejmě nedalo, začali se k řece vracet sami a brzy měli rovněž svých pár zrnek ceněného žlutého kovu. Když jimi začali platit v místním obchodě, jenž patřil Samuelu Brannanovi, byznysmen si uvědomil, že zlatá horečka by mohla znamenat zlatý důl především pro něj. Vlastnil totiž „jediný obchod mezi San Franciscem a zlatými nalezišti“ a rychle mu došlo, že tato pozice by mu mohla vynést obrovské zisky. Okamžitě skoupil všechny krumpáče, lopaty a pánve v co nejširší oblasti, aby je měl na skladě, a pak spustil bezskrupulí velmi ostrou reklamní kampaň: pobíhal po ulicích San Francisca, v ruce držel skleněnou lahvičku se zlatými zrnky, která získal od dřevařů, a křičel: „Zlato! Zlato na řece American!“ Pánve na rýžování zlata, které on sám koupil po dvaceti centech, brzy prodával v ceně 15 dolarů za kus. „V polovině června byly obchody v San Franciscu prázdné. Většina mužské populace tohoto města odešla dolovat zlato. Zbytek Kalifornie ji brzy následoval,“ uvádí web PBS. Brannanova kampaň spustila největší zlatou horečku a největší migrační vlnu v historii Ameriky.

‍

„V době Marshallova objevu činila neindiánská populace Kalifornie asi 14 tisíc lidí. Dokonce roku 1849 vzrostl tento počet na téměř 100 tisíc a do roku 1852 nadále narůstal na přibližně 250 tisíc obyvatel,“ popisuje tento příval Kalifornská správa přírodních parků.

Zlatou horečku silně povzbudilo nejenom to, že rýžoviště zlata se ukázala skutečně bohatá, ale také výjimečná geologická okolnost, že se tento kov dal snadno těžit – právě díky tomu, že se nacházel ve zlatonosném štěrku na dně kalifornských řek. Toho opět využil Brannan, který propagoval rýžování zlata v Kalifornii jako„ nejlepší příležitost, jaká se kdy na jakékoli těžební hranici nabízela“.

‍

Zlatá horečka v Kalifornii trvala až do roku 1855 a neustala vlastně ani poté. Nastartovala americkou ekonomiku, podnítila výstavbu americké železniční sítě a stala se zhmotněním amerického snu. Bohužel, pro Johna Suttera, muže, jenž stál u jejího zrodu a toužil vybudovat vlastní město, se stala osudnou přesně tak, jak předvídal. Příliv přistěhovalců zničil všechno, na čem pracoval, a Sutter zkrachoval. Musel prodat všechny své pozemky, aby se zbavil dluhů. Město Sutterville, které chtěl postavit, získalo jméno Sacramento podle stejnojmenné řeky a později se stalo hlavním městem Kalifornie.

Zatímco někteří našli v této době bohatství a úspěch, jiní za to, že následovali svůj seno zlatě zaplatili cenu nejvyšší. Zlaté horečky přinesly Americe bohatství a ve svém důsledku formovaly ekonomiku, sociální strukturu a geografii Severní Ameriky. Mnohé z oblastí, kde horečky probíhali, jsou dnes významnými městy a centry obchodu.

‍