Na budoucnost jsme připraveni

Předseda představenstva GOLDEN GATE CZ Libor Brůna a finanční ředitel Tomáš Míča popisují, jak těžké bylo vystoupit ze zajetých kolejí a čelit do té doby nepoznaným výzvám a proč jsou v krizi nejdůležitější dobré vztahy.

Čekali jste v lednu nebo únoru, že se může situace s epidemií a potažmo s trhem zlata takto vyhrotit?

LB: Nárůst ceny zlata jsme čekali a nadále očekáváme. Zvýšili jsme proto frekvenci a objem dodávek kovu, ale takový nárůst tržeb v kombinaci s rušením letů, omezováním pohybu přes hranice a hlavně zavření švýcarských sléváren jsem si v té době neuměl ani představit.

TM: Dopady epidemie tak, jak jsme je zažili v posledních týdnech a měsících včetně karantény a omezení pohybu nečekal asi nikdo.

Kdy jste si poprvé uvědomili, že to začíná být vážné?

TM: Někdy v první půli března, kdy se situace v okolních státech a následně i v Česku zhoršovala a začalo být jasné, že bez zásadních opatření ze strany kabinetu se to neobejde. I proto jsme byli schopni „číst“ situaci v předstihu a přijmout vlastní opatření k ochraně provozu firmy a klientů o dva dny dříve, než s tím přišla vláda. Následný stav nás potom nezaskočil, ale byli jsme na něj připraveni.

LB: Ve čtvrtek 12. března 2020 jsme z preventivních důvodů rozhodli o zavření fyzického výdeje kovů, zrušili jsme vzdělávací akce. Po víkendu jsme probírali scénáře, jaké kroky budou následovat v případě zhoršování stavu. Odhad negativního vývoje se potvrzoval ale o dost rychlejším tempem, než se v prvních dnech zdálo. Co jsme očekávali do týdne, odehrálo se někdy přes noc.

Co podle vás spustilo onu „zlatou horečku“ v polovině března, kdy se na trzích vyprodalo prakticky všechno fyzické zlato a stříbro?

LB: Naši klienti vědí, že systém je předlužen a většina aktiv nadhodnocených. Trhy v polovině března zažily velké výprodeje, zlato se na chvíli dostalo pod 1500 dolarů za unci. Velcí hráči nakoupili rekordní objemy fyzického kovu, využili krátkodobé korekce. Naši zákazníci se správně zachovali stejně jako tvůrci trhu.

TM: Prodeje kovu byly významné už od začátku března, kdy jsme byli svědky „výplachu“ na trzích papírových aktiv. Určitý zlom, kdy se to „urvalo“, pak nastal v půli měsíce, kdy panika a strach z nejistoty u lidí gradovaly.

Golden Gate v době největší poptávky omezila prodeje, proč?

LB: Od našich velkých dodavatelů, švýcarských sléváren Valcambi a Argor-Heraeus, jsme věděli, že kvůli pandemii minimálně na dva týdny zavřou. Bylo jasné, že obnovení výroby a doplnění zásob bude mít nějakou setrvačnost a minimálně další dva až tři týdny po uzavření sléváren se situace nezlepší. Australský Perth Mint avizoval, že nebude stíhat pokrýt veškerou poptávku. Americký Scottsdale vypadal sice slibně, ale má nižší kapacitu a bál jsem se o budoucí vývoj epidemie v Americe, což se potvrdilo. Věděli jsme, že s našimi tržbami dodáme ze všech světových stran kov fyzicky nejdříve do 30 až 60 dnů. Kdybychom prodeje neomezili, čekací doba na kov by se pro tisíce klientů ještě prodloužila.

TM: Měli jsme na výběr. Mohli jsme být chamtiví, urvat co největší prodeje a pak teprve zjišťovat, zda a kdy budeme schopni klientům zboží dodat. Anebo jsme se mohli zachovat jako odpovědný, stabilní partner, jehož cílem je dlouhodobě udržitelná spolupráce na úkor krátkodobých zisků. Jednoznačně jsme volili variantu dvě – zavedli jsme limity na denní objem obchodování, čímž jsme umožnili našim klientům pravidelně investovat do kovů s reálnou lhůtou fyzického dodání – a to v čase, kdy konkurence své provozy vypínala.

Po jakých slitcích byla největší poptávka?

LB: Nejvíce se prodávaly stříbrné slitky o hmotnosti 1 kg a zlaté unce.

TM: Byla obrovská poptávka po kovech obecně, poptávka po stříbře byla opravdu enormní; jen v prvním kvartále letošního roku jsme ho prodali více než 19 tun. Jen pro srovnání, za loňský rekordní rok 2019 naše společnost prodala asi 30 tun stříbra.

Všude se hovořilo o nedostatku zlata na trhu, stříbro se ale během pandemie stalo ještě vzácnější. Proč?

TM: Investiční stříbro jako významně podhodnocené aktivum je dlouhodobě skvělou investiční příležitostí. Cena stříbra v půli března výrazně korigovala, čehož chtělo obrovské množství investorů využít a dokoupit kov za velmi příznivé ceny. Poptávka po stříbře raketově vzrostla.

LB: Pavel Ryba, Marek Brávník a Marek Dyršmíd vše krásně vysvětlují ve svých přednáškách „Dům, který postavilo stříbro“ a „Cykly bohatství“. Teď nás sice nějaký čas klienti nevidí osobně na akademické půdě, ale děláme skvělé akce on-line, kde naši přednášející představí, jak je to s těžbou a spotřebou stříbra, fyzickou zásobou a odhadem dalšího vývoje cen kovů.

Situaci v březnu komplikovala také doprava… Jak konkrétně?

LB: V letecké přepravě spadly kapacity až o 60 %. Některé lety s připravenými zásilkami byly úplně zrušené. Přísné hraniční kontroly způsobily vyšší náklady a delší dodací lhůty. První největší a nejdůležitější dodávka k nám putovala v tom nejhorším období pozemní přepravou. Kvůli hraničním kontrolám nebylo možné odhadnout čas doručení. Přepravce byl s námi celý den průběžně v kontaktu. Najednou zavolal od Berouna, že brzy dorazí. Byl tu do 30 minut a my se museli ihned sjet z našich domovů a v pátek v noci jsme skládali zboží.

TM: Vybavuji si okamžik, kdy k nám z Arizony odlétla zásilka půl tuny stříbra a trvalo neskutečné množství času a úsilí, než se ji podařilo dostat do Evropy – přes krkolomná mezipřistání v Los Angeles, Madridu a Frankfurtu. Když letadlo konečně dosedlo ve Frankfurtu, zrušili nám lety do Prahy. Odsud jsme pak operativně zařizovali silniční dopravu směr Praha, až se stříbro konečně dostalo do našich skladů.

Jaké byly vaše možnosti pro získání zlata, když největší dodavatelé zavřeli?

TM: Pomohly nám naše další kontakty v zahraničí. Například australský Perth Mint či arizonský Scottsdale, následně pak německá slévárna Heimerle + Meule nebo třeba turecká společnost Nadir Metal Rafineri. Obecně se dá říci, že aktuálně jsme v kontaktu s dodavateli ze čtyř světadílů – od Austrálie, přes Asii a Evropu až po Ameriku.

LB: Vedle napojení na tyto slévárny máme dobré vztahy s největšími hráči v Evropě a v těchto těžkých týdnech se osvědčily. Naši partneři nám pomohli zejména s investičními mincemi, které jsou výborným doplňkem slitků.

Pamatujete si, kolik telefonátů jste v té době průměrně za den zrealizovali?

TM: V nejvypjatějším období jsme byli na telefonu v podstatě celý den. Telefonní linky, skype či messenger jsme žhavili od rána do pozdních večerních hodin – tak, jak se nám posouvala časová pásma jednotlivých obchodních partnerů.

LB: Čistý čas na telefonu jsem strávil pět hodin denně. Obchodování začínalo kolem sedmé ráno a končilo v deset večer. Všechny objednávky proběhly přes telefon, nejmenší objem byl 200 uncí, nejvíce se mi najednou podařilo sehnat 2 800 uncí zlata. Za pět dní jsme měli pokrytý prodaný objem, bylo to tedy několik desítek telefonátů. Nejvíce svého času jsem byl v kontaktu se svým nejbližším parťákem Tomášem. Na tuto dobu nikdy nezapomeneme.

Co bylo na dané situaci nejobtížnější?

LB: Změnit co nejdříve myšlení a fungování, vývoj měl nepředstavitelnou dynamiku. Museli jsme si co nejrychleji uvědomit všechny změny, domyslet dopady, promítnout do reality praktické fungování a komunikovat velkou vážnost stavu zaměstnancům, spolupracovníkům a klientům. Celá situace byla nová, naprosto bezprecedentní – něco, co nikdo z nás do té doby nezažil. Vše se navíc velmi dynamicky vyvíjelo, měnilo pod rukama doslova z hodiny na hodinu.

TM: Těžké bylo vystoupit ze zajetých kolejí a čelit doposud nepoznaným výzvám. V takových chvílích si člověk uvědomuje, jak důležité je mít toho správného parťáka. S Liborem fungujeme v tandemu v podstatě telepaticky ve stoprocentní shodě a tato situace nám to jenom potvrdila. To vše se skvělou podporou ze strany Pavlů Kupky a Ryby, Honzy Kubra i vedení obchodní sítě.

Jak je na tom trh s fyzickým kovem nyní a jak se bude podle vás dále vyvíjet?

LB: Velmi bych si přál stabilizaci situace. Naši vzdělaní klienti i spolupracovníci si dokážou vyhodnotit pravděpodobnost druhé vlny. Bude skvělé, když se nedostaví. Bylo by jednodušší, kdyby se dopady odstávek průmyslu, propad spotřeby, omezení investic a snížení cestovního ruchu vůbec neprojevily v ekonomice. Vývoj sami neovlivníme, v našich rukou je, jak se na všechny možné scénáře připravíme po stránce zdravotní, psychické, materiální nebo finanční.

TM: Okolnosti se postupně normalizují jak z pohledu cen, tak dodacích lhůt. Postupně proto rozvolňujeme limity a navyšujeme objemy obchodování. Vždy v souladu s principy přísného řízení rizik. Budoucí vývoj těžko předvídat, nikdo z nás nemá křišťálovou kouli. Bude záležet na tom, zda se nerozvine další vlna nákazy, nedojde k opětovnému zpřísnění režimu fungování, dalším restrikcím a omezením. V podstatě je jedno, jaký ten vývoj bude – je to něco, co neumíme ovlivnit. Klíčové je počítat s jakoukoli variantou a být připraven ji flexibilně řešit.

Jste tedy připraveni, že se nedostatek kovu na trhu může znovu opakovat?

LB: Březen nám ukázal velkou křehkost světového systému, kterou známe zatím jen z knih a vyprávění. Může se stát cokoli. Na podobnou situaci jsme připraveni. Kdyby se stav výrazně zhoršil, budeme ještě opatrnější, stejně transparentní a budeme fungovat tak, aby zaměstnanci, spolupracovníci, klienti a firma byli co nejvíce v bezpečí.

TM: Po tom, čím jsme si prošli, je potřeba být připraven na jakoukoli situaci. Zjistili jsme, že umíme na problémy velmi pružně reagovat. Nejen v oblasti fyzického kovu nebo logistiky, ale i celkového provozu a fungování firmy. Mnoho věcí se v nouzovém režimu paradoxně zjednodušilo; řešili jsme opravdu jen klíčovou a nejnutnější agendu bez balastu, který se k jednotlivým procesům v průběhu vývoje „nasbíral“. Řadu věcí jsme začali dělat jednodušeji a efektivněji, což naši připravenost do budoucna jenom upevňuje.

Teď při zpětném pohledu, je něco, co byste udělali jinak?

LB: Určitě ne, od března jsme stáli na několika velkých křižovatkách a vždy jsme zvolili správný směr.

TM: Mám to podobně, i z dnešního pohledu a při dnešní znalosti celého průběhu těch posledních týdnů si za každým rozhodnutím stojím a nic zásadního bych nedělal jinak. Zpětně bych možná pil méně kávy (směje se).

Golden Gate v dubnu 2020 oslavila devět let existence. Je něco, co byste jí popřáli?

LB: Ať je nadále přátelská, panují v ní skvělé vztahy, pomáhá lidem ke stabilitě a klidu. Ať inspiruje, vzdělává, dává lidem bezpečí.

TM: Přál bych si, aby i nadále zůstala nejlepší firmou s úžasným produktem a skvělými lidmi, která poskytuje perfektní zázemí a servis našim spolupracovníkům a klientům.