Ondřej Němec: Obchod je náročný. Ale když člověk vytrvá, stojí to za to

Oblastní ředitel Ondřej Němec je podle svých slov především vytrvalec. Když mu věci nevycházejí, jak by si přál, nevzdává se a zkouší to dál. Byznys přirovnává k vrcholovému sportu. „Pokud tě brzdí hlava a v praxi nenarazíš, dál se neposuneš. Je potřeba na sobě pracovat,“ prozrazuje svůj recept na úspěch.

Ondřejova cesta k obchodu začala přes jeho největší koníček break dance, což je druh akrobatického tance. S nejlepším kamarádem v patnácti letech založili skupinu a Ondřej byl jejím lídrem. „Kromě manažerských dovedností jsem se musel naučit, jak nás prodat,“ vzpomíná na své začátky.

Během studií si přivydělával v jedné společnosti fungující na principu multilevelu (MLM), kde se kde pracoval s mentorem Markem Dzirasou. „Věnoval mi spoustu času a energie, a stal se tak trochu mým druhým tátou. Neskutečně mě v obchodě i v podnikatelském vnímání posunul,“ vypráví Ondra s tím, že si během tohoto období v sobě vybudoval jistou svobodomyslnost a naučil se být odpovědný sám za sebe.

Hlavní vášní ale zůstával tanec, byla proto jen otázka času, kdy se kvůli němu přesune z východních Čech do Prahy. „Chtěl jsem se původně živit jen tancem. Nakonec jsem pracoval v produkci tanečníka Yemiho. Měl jsem zkušenosti s organizováním lidí, soutěží i obchodního ducha, takže to byla práce přesně pro mě,“ vypráví. Zůstal rok, než přišel další životní zlom, narození syna. Práce v taneční produkci už nebyla možná kvůli časové náročnosti. „Byl jsem pryč i 300 hodin měsíčně, do toho jsem onemocněl, snažil jsem se proto udělat si od všeho odstup.“

Pak přišla další zajímavá pracovní zkušenost v roli zaměstnance, v reklamním oddělení v časopise s luxusními nemovitostmi. „Zažil jsem, jak vypadá druhá strana byznysu. Moje dřívější práce v MLM byla hodně založena na emocích, výsledek byl na druhém místě. Tady to bylo úplně obráceně, šéf mě doslova deptal: máš-li nulu na tabuli, jsi nula a kdykoli nahraditelný. Byl to druhý extrém. Uvědomil jsem si, že ani jedno, ani druhé není úplně dobře.“

Hledal proto zlatou střední cestu, kterou jsem úplně náhodou našel právě v Golden Gate. „Jednou na silvestra jsem podepisoval taneční smlouvu s člověkem, který mě seznámil s Liborem Koláčkem a ten měl na dveřích kanceláře napsáno Investice do zlata. Začal jsem mu tedy hned nabízet reklamu do časopisu,“ vzpomíná se smíchem. Dopadlo to nakonec naopak, reklamu neprodal, ale šel na první informační schůzku v Golden Gate a následně na Zlatý seminář. „Měl už jsem nějaké zkušenosti, uměl jsem rozeznat, jaká je ve firmě atmosféra a jestli to ti lidé myslí vážně. Golden Gate byla po dlouhé době jedna z mála firem, kde na mě lidé působili jako skuteční profesionálové. Hlavně produkt jako takový mi dával smysl. Zlato nikdo nemá, všichni ho vnímají pozitivně a všem je dostupné pomocí spoření“.

Do Golden Gate nastoupil v lednu 2014 a v květnu 2017 začal pro firmu pracovat na plný úvazek. Jak ale přiznává, začátky byly velmi těžké a časem se musel vrátit na půl úvazku do práce. Na otázku, jestli s tím chtěl někdy seknout, říká s úsměvem: „Několikrát, ale věděl jsem, že je to hlavně o mně. Že mám své mezery, na kterých musím zamakat, ale že dělám práci, která má velký smysl.“

Dnes je podle Ondřeje situace na trhu zcela jiná, než když začínal. Investiční zlato a stříbro se už dostaly do povědomí veřejnosti a jednodušší je i nábor nových kolegů. „Lidé ve finančním poradenství narážejí stále častěji na problémy. Je to čím dál větší byrokracie, hůř se budují týmy, trendy jdou proti nim. Nám naopak vítr fouká do plachet.“ Dnes á Ondřej pod sebou dvě regionální kanceláře – v Ústí nad Orlicí a v Brně. Další časem plánuje otevřít na Náchodsku.

Za svůj úspěch vděčí prý hlavně vytrvalosti. Tanec a sport jako takový ho naučily, že na sobě musí soustavně a tvrdě pracovat. A hlavně – nic není hned, na úspěch se může čekat klidně roky. „Když se v breaku učím nový trik, tělo ani hlava na to nejsou připravené. Nejdřív 500 až 2000krát spadnu na hlavu, než se to naučím. A to doslova. Je to v podstatě boj se strachem, jdeš jen tam, kam ti tělo a hlava dovolí. Podobné je to i v byznysu, pokud tě brzdí hlava a v praxi nenarazíš, dál se neposuneš. Překážky padají pod nohy v životě proto, abychom se zvedli a příště byli lepší. Je potřeba na sobě pracovat po fyzické stránce, mentální, ale dělat i jiné praktické kroky, které nás posouvají k cílům“ prozrazuje svůj recept. Možná také proto má v týmu sportovce jako je Michal Kolář, David Egydy, Jaroslav Hloška a další.

Bude to znít skoro jako klišé, ale jednu věc mají všichni lídři v Golden Gate společnou. Když se jich zeptáte, z čeho měli v poslední době největší radost, z 99 % vám odpoví: z mého týmu. Ani Ondra není výjimkou. „Rád sleduju, jak mí lidé osobnostně rostou. Důležitější než výsledek je pro mě cesta, během které se toho sám hodně naučím a navíc mohu pomoci i ostatním. V Golden Gate všichni táhnou za jeden provaz, a to je naše velká síla. Nikde jinde jsem to nezažil,“ dodává.

Ondřej měl od malička sen udělat něco velkého v rámci celé republiky. „Pamatuji si, že když jsem byl malý, táta mě tahal sebou po hospodách a chlapi v hospodě nadávali na to, jak jsou české fabriky rozkradené a dnes nám nepatří vůbec nic – měli pravdu. Později jsem pochopil, že díky naší práci a drahým kovům, si můžeme s klienty koupit kus republiky zpátky. Ten čas brzy přijde. To je moje největší vize.“