Pavla Mandíková: Cykly bohatství jsem si zažila v praxi

Oblastní ředitelka Pavla Mandíková je úspěšnou obchodnicí a vedoucí vlastního týmu, přesto působí velmi skromně a tvrdí o sobě, že do nedávna byla jen „šedou myškou“.  Ve své profesi staví na první místo osobní zkušenosti a péči o tým.

Dětským snem Pavly Mandíkové bylo stát se módní návrhářkou. Kvóty počtu přijatých žáků na oděvní školy za minulého režimu jí to však neumožnily, proto vystudovala jihlavskou pletařskou průmyslovou školu. Následovala Vysoká škola strojní a textilní v Liberci se specializací na robotizaci v oděvním průmyslu. „Strojařina mě bavila, uměla jsem celou továrnu technologicky vybavit i zprovoznit. Bohužel ale textilní průmysl v Česku vlivem čínského trhu prakticky zanikl. Říkala jsem si proto, že bych měla jít pracovat někam do banky, tam, že budou peníze,“ říká s nadsázkou.

Místo banky nakonec zkusila finanční poradenství, které jí dávalo větší smysl. Začátky podnikání byly náročné, Pavla má čtyři děti a skloubit péči o rodinu a schůzky s klienty nebylo vždy jednoduché. „S malými dětmi je to vždy těžší. Často ale říkám, že podnikání mi vyhovuje, protože jako čtyřnásobná matka jsem byla prakticky nezaměstnatelná,“ směje se. Mezitím přišel rok 2008 a osobní zkušenosti s investicí do zlata. „V podstatě jsem zažila cykly bohatství na vlastní kůži. Na doporučení jsme s manželem nakoupili zlaté cihličky. Ještě před začátkem krize, v době, kdy to nebyla běžná praxe. V roce 2011, když bylo zlato na vrcholu, jsme ho prodali a místo něj koupili investiční byt, který v té době o třetinu zlevnil,“ vzpomíná. Díky tomu poznala, že zlato dokáže v těžkých dobách skvěle ochránit majetek, a rozhodla se nabídnout ho i svým klientům. „Ale zažila jsem si také to, před čím naše klienty varujeme: nekupovat zlato u malé společnosti, kde není jistota, že bude za pár let fungovat. Firma, od které jsme tenkrát nakoupili, v době prodeje už neexistovala. Museli jsme hledat, kdo ho od nás vykoupí, a na peníze jsme čekali přes měsíc,“ upozorňuje.

Hlavní výhodu spolupráce s Golden Gate spatřuje v tom, že není otrokem zaměstnavatele ani pracovní doby. Dalším bonusem je práce s lidmi a vedení vlastního týmu. Když o svých lidech Pavla mluví, je znát, že je na ně pyšná. „Největší radost mám, když vidím, jak se mi kolegové mění doslova pod rukama. V poslední době jsem dostala několikrát zpětnou vazbu, že jsem lidem otočila život o 180 stupňů. Mám hodně kompaktní tým, jsme si podobní svým nastavením. Možná i proto jsem dnes hodně náročná přijmout někoho nového do týmu. Raději nevezmu nikoho, než abych vzala někoho, s kým bych si nesedla,“ říká upřímně. Nová posila by se jí přitom hodila, aby mohla postoupit na další pozici.

Pavla přiznává, že je vnitřním založením introvert, postavit se před své kolegy a začít je školit byl pro ni ze začátku velmi těžký úkol. „Když jsem začínala své první tréninky, bála jsem se mluvit před čtyřmi lidmi. Dnes už mi to problémy nedělá, i když s tím občas trochu bojuju, prý už to není poznat,“ podotýká. Velkou zkouškou si prošla loni, když s kolegou Alexandrem Pokrovským přednášela pro 70 maturantů a jejich profesory. Zvládli to na jedničku a dostali pozvání i pro další rok.

„Když jsem postupovala na pátou pozici, říkala jsem o sobě, že jsem vždy chtěla být ‚šedá myš‘ v koutě, jen si v klidu odpíchnout docházkový kontrolní lístek. Hlavně, aby mě nikdo neviděl a s nikým jsem nemusela mluvit. A dnes mě vlastně mluvení živí. Asi už je čas být vidět,“ usmívá se.

Velkým koníčkem Pavly Mandíkové je tanec, konkrétně disciplína „lady sólo latin“, a jednou za půl roku se svou skupinou veřejně vystupuje. Mezi svými přáteli je podle svých slov také známou perníkářkou a cukrářkou. „Na mateřské jsem se živila pečením svatebních dortů a svatebního cukroví, umím taky šít. Zvládnu prakticky všechno, včetně pánského obleku.“