Pavel Kupka: Čím více lidí bude podnikat, tím se budeme mít lépe

Smyslem našeho snažení na tomto světě by měl být dobrý pocit z nás samých i z toho, co předáváme ostatním, myslí si regionální ředitel a jeden ze zakladatelů Golden Gate Pavel Kupka. Podnikání považuje za motor společnosti, který nás posouvá dopředu jako osobnosti i jakožto společnost.

Stejně jako pro většinu z nás bylo karanténní období pro Pavla velkou změnou. Nejen tím, že trávil více času doma, ale změnil se i způsob práce. „Dříve jsme byli zvyklí hlavně na osobní kontakt, teď je vše on-line. Je to velká změna, na druhou stranu se hodně lidí konečně naučí techniku pořádně používat,“ směje se.

Počítače a moderní technologie jsou Pavlovou velkou vášní, už jako malý zblízka zjišťoval, jak to uvnitř chodí. „Měl jsem štěstí, že jsem zažil ty nejstarší modely osobních počítačů, jako jsou Sinclaire ZX81 nebo Commodore 64. Díky tomu vím, jak fungují. Táta pracoval ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti a občas domů nějaký počítač přinesl. Bavilo mě přicházet věcem na kloub a opravovat je,“ vypráví. Informační technologie nakonec také vystudoval na Vysoké škole ekonomické. „Vždycky mě bavila matematika, logika a čísla, ale jinak jsem ve škole neměl žádný prostor hledat, co je ‚to moje‘,“ vzpomíná Pavel. Škola ho podle jeho slov většinou spíše demotivovala, než že by ho pro výuku nadchla. Právě proto je dnes vyznavačem svobodného vzdělávání, ke kterému vede i své dvě děti.

Dává jim prostor, aby se věci chtěly naučit samy. „Dril sice chvíli funguje, ale vytvoří se negativní vzorce a dětem to do budoucna spoustu věcí znechutí. Všichni dnes řeší, jak druhé motivovat, aby lépe pracovali, ale možná by stačilo přestat je demotivovat,“ upozorňuje. Sám si ze školy odnesl do života zbytečný odpor k některým oborům nebo činnostem. „Neměl jsem třeba vůbec

rád čtení, škola mě to sice drilem naučila, ale vytvořilo mi to nadlouho naprostou nechuť ke čtení. Zlomilo se to, až když jsem objevil knihy o osobním rozvoji. Jedna z prvních byla Jak získávat přátele a působit na lidi od Dalea Carnegieho. Jako malý jsem byl hodně introvertní a nebylo pro mě snadné vytvářet si vztahy a komunikovat. Zjistil jsem najednou, že mi kniha může pomoci změnit život k lepšímu a cítit se lépe. A o to podle mě v životě jde, cítit se dobře a mít dobrý vliv na ostatní. Sami si často nastavujeme vysoké cíle, snažíme se za něčím hnát, ale měli bychom sledovat spíše to, jak se u toho cítíme,“ myslí si.

Dalším milníkem byla kniha Bohatý táta, chudý táta Roberta Kiyosakiho. Díky ní začal přemýšlet o podnikání a jeho principech. Zkoušel to nejprve ve svém oboru IT. Naprogramoval úspěšný software, ale protože neměl žádné zkušenosti s obchodem, neuspěl. „Stále jsem svůj program vylepšoval, ale nepřemýšlel, komu a jak ho prodám. Nedošlo mi, že základem podnikání je obchod,“ vzpomíná na své začátky.

Aby se obchodovat naučil, nastoupil do multilevelové (MLM) společnosti zaměřené na finanční poradenství. Jenže přišla krize 2008/2009 a trhy šly prudce dolů. „Moji klienti měli tehdy hodně peněz v akciích, i když jsem je varoval, že mohou být rizikové. Takže když začaly burzy propadat, byli na mě naštvaní, ale já nevěděl, jak jim pomoct.

Úplně jsem ztratil smysl práce, kterou jsem dělal. Oči mi otevřela až přednáška Kiyosakiho v Praze, kde se zmínil o knize Investujte do zlata a stříbra. Když jsem si ji přečetl, začal jsem se zajímat o historii peněz a uvědomil jsem si, že kdyby moji klienti tehdy měli zlato, mohlo to pro ně dopadnout úplně jinak.“

Mezitím se poznal s Pavlem Rybou, padli si do noty nejen lidsky, ale i svými názory na podnikání a ekonomiku. „Pochopili jsme, že zlato v budoucnu sehraje významnou roli. Znali jsme také oba sílu MLM podnikání, proto jsme se před devíti lety rozhodli postavit Golden Gate právě na této platformě.“

Výhodu MLM spatřuje v tom, že lidé zde na sobě pracují více než jinde a učí se navzájem jeden od druhého. „Tím, že něco předáváme dál, prohlubují se i naše znalosti. To mě na naší práci nejvíc uspokojuje, když vidím, jak lidé rostou, zlepšují se jim životy a životní úroveň. O majetek můžete přijít, ale to, co se naučíte, vám už nikdo nevezme.“

Pokud chce člověk vybudovat skutečně velkou a silnou společnost, nemůže to dělat sám. Bylo tedy zapotřebí získat silného partnera a investora, kterého Pavlové našli ve společnosti Miton. Byl to v podstatě první velký obchod, kdy museli partnery přesvědčit o své myšlence i o tom, že ji zvládnou realizovat. Dalším důležitým „úlovkem“ byl Honza Kubr, kterému se hned od počátku podařilo naprogramovat skvělý software, který zastřešuje fungování celé společnosti.

Podle Pavla Kupky jsou k úspěšnému podnikání kromě dobrých parťáků zapotřebí ještě dvě důležité věci: důvěra a odpovědnost. Důvěra se buduje pomocí férového, transparentního jednání a tím, že člověk drží dané slovo. Na co se dnes ale hodně zapomíná, je právě odpovědnost. „Můžeme vidět, jak mnoho firem natahuje ruce a čeká na pomoc od státu. Jak je možné, že obchody po 14 dnech karantény hlásí, že jsou před krachem? Evidentně nemyslely na zadní kolečka a rezervy. Místo, abychom se spoléhali na sebe, stále spoléháme na to, že nám někdo pomůže. To není správný vzorec do budoucna,“ varuje Pavel. Jako příklad za všechny uvádí banky: když špatně podnikají a ocitnou se v krizi, stát jim pomůže. Když se mají dobře, celý zisk je jejich. „Je to pokřivování systému, na druhou stranu, věřím, že čím víc lidí bude férově podnikat, tím se budeme mít lépe. Jako podnikatelé přemýšlíme, jak přinést užitek co nejvíce lidem. Jako zaměstnanci spíše přemýšlíme, jak a kde ušetřit. Češi jsou přitom velmi šikovný národ. Komunistický režim nás naučil umět si poradit v každé situaci. Dobrý příklad ze současnosti jsou roušky. Málokterý stát si mohl dovolit nařídit jejich plošné nošení, protože si je lidé nezvládli ušít. My ano a věřím, že toho zvládneme ještě mnohem více.“