Pavel Kysilka: Jsme úřednický stát

Rozhovor jsme už spolu vedli před třemi lety, kdy jsme se bavili zejména o dopadech covidu na ekonomiku, a titulek byl, že centrální banky řeší krize místo vlád. Zajímalo by mě, jestli si za tím stojíte i v případě nedávné inflační krize.

Jestli se mám vrátit ke covidové krizi, tak problémy světa nezavinil covid. Jeho vliv na ekonomiku je buď nulový, nebo spíše kladný. Krizi zavinily vlády tím, že podlehly covidové hysterii a uvedly celý svět až na výjimky do lockdownů. Znovu, stejně jako u finanční krize z let 2008–2011, se ukazuje, že nejde o selhání trhu a ani o pandemické příčiny. Jde o velké selhání vlád čili i nás voličů. Došlo k inflaci, k něčemu, co muselo přijít, a upozorňovali jsme na to jako ekonomové často, byť jsme netušili, kdy to může přijít. Je to i důsledek aktivismu centrálních bank. Problémy, které se projevily za velké finanční krize a pak covidové krize, přikryly sedativy, tedy kvantitativním uvolňováním. Tomu podlehla Evropská centrální banka, americký FED a další národní centrální banky, nevyjímaje Českou národní banku, její kurzový závazek nebyl nic jiného než kvantitativní uvolňování.

Jak tedy vznikla inflační krize?

Platí to, co říkal Milton Friedman a všichni monetaristé: inflace je vždycky peněžním jevem. Inflace mívá tři faktory, ten jeden je nabídkový, to znamená například kolaps důležitých kapacit čili nedostatek produkce. Pak je poptávkový, ten přichází,když tisknete příliš peněz. Třetí důležitý faktor, na který se občas zapomíná,je psychologický, jde o inflační očekávání. A zde došlo ke spojení všech tří kanálů, zejména toho nabídkového. Po dlouhá léta docházelo k zmrazení investic do energetiky, do jejích výrobních a dopravních kapacit. V Evropě to není primárně jen odstávka jaderné energie, ale i tlumení uhelných energií, a naprosto neefektivnī a destabilizujicí rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Svět podvědomě nebo i vědomě cítil, že je tu jakýsi nedostatek klíčových kapacit a zároveň nadměrné množství peněz. Proto zafungoval třetí expektační faktor a vypukla světová inflační krize. Nárůst cen energetiky a inflace se svádějí na rusko-ukrajinskou válku, ale to je nesmysl. Samozřejmě přilila olej do ohně. Když pominu hroznou lidskou tragédii a expanzivnost Ruska jako všeobecné nebezpečí, tak tohle nebyla hlavní příčina růstu cen energií. Když to mám shrnout, nejedná se o selhání trhu, je to selhání vlád, které jsou dneska ve vleku zelené ideologie.

Takže podle vás je nárůst cen energií a inflace zapříčiněný zejména „green dealem“?

Ano, ten a předcházející dohody způsobily pod investování energetiky. Kvůli tomu skončí uhelné elektrárny dokonce dříve, než bylo dohodnuto, plynové elektrárny - zejména v Česku - zůstaly pod všemi plány přijatých energetických koncepcí a Němci se svou osudovou hloupostí zavřeli jádro.

Přece jen sme ale měli inflaci vyšší než ostatní státy v Evropě. Za jak dlouho se mohou propsat konkrétní kroky vlády do růstu, nebo naopak zkrocení inflace?

U měnové politiky může být horizont rok a půl až tři roky, záleží, jak moc jsou kroky intenzivní a na spoustě dalších faktorů. U rozpočtové politiky je vliv mnohem rychlejší. Pokud prudce rostou mzdy, jako ještě před nedávnem, pokud vlády produkují neustále rozpočtové schodky, pumpují peníze do ekonomiky a vyluxují pracovní trh navyšováním počtu úředníků, pak ten horizont může být skutečně kratší, klidně i méně než jeden rok.

Česká vláda přispěla k vysoké inflaci mnoha faktory. Ale pozor, byla srovnatelná s maďarským forintem, i s eurovými pobaltskými zeměmi nebo se Slovenskem.

Dlouhodobě tvrdíte, že jeden z nejefektivnějších nástrojů v boji proti inflaci by byla debyrokratizace. Jak konkrétně?

Jsme skutečně úřednický stát. Debyrokratizací by se významně zvýšila nabídka šikovných lidí v ekonomice. Dnes jsou úředníci jedním ze způsobů, jak stát pumpuje peníze do ekonomiky, způsobuje to navíc neuvěřitelnou byrokratickou zátěž a ta svazuje nabídkovou stranu ekonomiky. Proto nabídka - produkce - neroste tak, jak by mohla.

‍

 A co role ČNB v boji proti inflaci? Zaznamenala jsem kritiku od některých ekonomů, že v případě zvyšování sazeb nezasáhla dost rychle a málo radikálně.

Načasování navyšování nebo snižování úrokových sazeb je trochu alchymie a extrémně obtížné rozhodnutí. Nezapomínejme, že bylo neuvěřitelné množství kritiků České národní banky kvůli vysokým úrokovým sazbám, které dlouho držela a teď je velmi opatrně snižuje. Chtěl bych postoj ČNB obhájit, jako jedna z mála centrálních bank na světě a v Evropě měla odvahu zvýšit úrokové sazby až na 7 %.

Mám namysli také kritiku bývalého guvernéra Rusnoka, který sazby zvyšoval, a po jeho odchodu už k tomu ČNB neměla odvahu.

Když už jsme u pana Rusnoka, tak jenom mohu připomenout, že ČNB teď hasila požár, který zapálila bankovní rada pod jeho vedením. Jeho měnová politika byla velmi uvolněná a přispěla k monetární expanzi a k růstu inflace, takže ten problém současná bankovní rada zdědila a podle mého soudu ten problém řeší. Mít inflaci na 2 % jako dnes je něco, co nám řada zemí může závidět. Ano, umím si představit, že mohly být úrokové sazby ještě výš, ale tam už musíte být skutečně opatrní. Cílem měnové politiky by neměly být kotrmelce, ty patří do tělocvičny, neúměrně prudké zvyšování sazeb by mohlo zadusit ekonomický růst.

‍

 Mít inflaci na 2 % jako dnes je něco, co nám řada zemí může závidět. Ano, umím si představit, že mohly být úrokové sazby ještě výš, ale tam už musíte být skutečně opatrní

‍

Současný guvernér ČNB se netají tím, že by rád dále navyšoval rezervy ve zlatě. Co vy si o tom myslíte?

Když jsem byl členem rady, byl jsem spíš zastánce zbavovat se zlatých rezerv. Nic vám nevynáší. Jeto aktivum, které se nehodí do dobrých časů, ale hodí se do volatilních ,nervózních nebo krizových období. A za nás v devadesátých letech existoval velký optimismus, který se naplnil až do let 2007 a 2008. Globální ekonomika rostla, globalizoval se trh, rostl podíl obchodu na světové produkci a dosahovali jsme 7% růstu. Dneska jsou zlato, dolar a některá další aktiva skutečně bezpečným přístavem v krizových dobách, které dnes prožíváme a prožívat budeme, takže myslím, že to navyšování podílu zlata v devizových rezervách centrálních bank, včetně ČNB, dává smysl. Samozřejmě je hrozně důležité, jak se to provede technicky a jak se to komunikuje. Protože vy byste nikdy neměla jako centrální bankéřka spustit expektace a spekulace, že cena zlata poroste ještě víc, než roste v krizových dobách. Ale v dnešní době má zlato smysl jako investice, která vám může stabilizovat vaše portfolio.

‍

Máte tedy pocit, že je v současné době dobré počítat s tím, že turbulentní časy budou pokračovat?

V roce 2007 jsem napsal rozsáhlý článek do Hospodářských novin, kde jsem predikoval příchod krize. Popsal jsem, jaký může mít mechanismus, a za rok vypukla. Stejným způsobem dnes říkám, že nás čeká řetěz různých krizí a jejich frekvence se bude zrychlovat. Máme v podloží hluboké ekonomické neřešené problémy, nejsme schopni si je pravdivě pojmenovat a řešit správnými prostředky. Kromě toho, co jsem už zmínil, je dalším problémem deglobalizace, která zvyšuje náklady světové výroby. Navíc roste riziko dalších vážných vojenských konfliktů, typicky například Tchaj-wan. Podloží je hluboce konfliktní a volatilní. Není jediný důvod si dnes myslet, že dojde brzy ke zklidnění situace a návratu k mezinárodní spolupráci, obchodu a k další vlně globalizace. Takže čeká nás opravdu turbulentní období. Když bych měl být velmi konkrétní, tak poptávka po komoditách typu zlato a dalších, které jsou tradičně považovány za bezpečné přístavy, určitě poroste.

Jak moc nás ovlivní recese, kterou si teď prochází Německo?

Ano, Německo prožilo technickou recesi. Mělkou, ale prožilo. Pro nás to je špatná zpráva, protože naše vazba na Německo je fatální. Mohla nám v minulosti pomáhat, ale teď nás samozřejmě sráží dolů. A Němci, jak známo, neumějí dělat malé chyby. Takže s tím jejich Titanicem se může potopit i naše kajuta. Doufám a věřím, že k tomu nedojde, ale ta zpráva pro nás není dobrá. V posledních týdnech se však přece jenom některé předstihové ukazatele v Německu přestávají zhoršovat a ožívají. Doufejme, že to bude trend, který bude pokračovat, ale nečekejte tam nějaké výrazné oživení, stejně tak u nás. Když by mělo oživení vůbec nastat, spíš půjde prostě o nějaký mírně kladný růst v nejlepším případě, protože chronické problémy Německa jsou neřešené a nemůžeme čekat, že pod touto neschopnou německou vládou by se něco mohlo otočit k lepšímu. A netýká se to jenom Německa, ale i dalších zemí.

Když zmiňujete neschopné politiky, mám poslední dobou pocit, že mají voliči ve většině demokratických zemí včetně té naší na výběr buď politiky neschopné, nebo populisty. Co si o tom myslíte?

Máte pravdu. Je to kombinace populismu a neschopnosti. V české vládě je skutečně hodně neschopnosti a hlouposti. Někteří ministři, byť jsou třeba zajímavé osobnosti do svých funkcí nedospěli. Je to ale problém nás voličů, že tyto lidi vytahujeme do vysokých pozic, a měli bychom každý zapracovat sám na sobě. Četl jsem krásný citát, který zveřejnil Hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Ve stručnosti říká: Pokud nám politici lžou a slibují nesmysly, tak je to jenom proto, že po nich chceme nerealistické věci. Čili je to v nás. Ať už jde o firmy, které natahují ruce po dotacích, anebo o zaměstnance či podnikatele, kteří si stále myslí, že vláda je od toho, aby nám naplňovala naše přání a potřeby. Je to začarovaný kruh a začíná u voličů.

Přesuňme se k něčemu pozitivnějšímu. Hodně vás nyní zaměstnává váš nový projekt, kterým je sklářské muzeum, respektive Galerie na Milovské huti na Vysočině. Jak jste se k tomu dostal?

Začalo to už v dětství, kdy jsem v zemi objevoval „drahokamy“, a pak jsem byl poučen, že je to sklo z dávno zavřených hutí. Sklo ale bylo – a dodnes je – opravdu českým drahokamem. Rakousko - uherská vláda ve Vídni kdysi nazvala české sklo největším zdrojem bohatství říše. Krásně se to váže na naše předchozí téma. České sklářství zažilo dvě zlaté etapy. V 18. století to byl český broušený křišťál a v 19. století neuvěřitelná inovace barevného skla. Ale mezi tím nastala hluboká krize, která trvala 25 let. Byla způsobena tím, co dnes nazýváme energetickou krizí, tehdy to bylo také prostřednictvím „greendealu“, kdy vstoupily v platnost lesní patenty Marie Terezie. Dalšími negativními vlivy byly ruská válka s Tureckem, německá politika vysokých cel a extempore Francouzů dnes nazývané jako napoleonské války a kontinentální bokáda.

Pětadvacet let je opravdu dlouho, jak se s tím sklářství vyrovnalo?

Tím, že se vrhlo na inovace, které skláři po léta vyvíjeli ve svých laboratořích v jižních Čechách, na Šumavě, na novoborsku a v Jizerských horách. Vývojem a designovými inovacemi se dostali znovu na světový trůn, kde zůstali až do začátku první světové války. To je krásná ukázka i pro nás, jak se můžeme z krizí otřepat. Potřebujeme maximální prostor pro práci, podnikání a inovace, to znamená neregulovat přespříliš ekonomiku tak, jak je to dnes. Kromě inovací byla důležitá také vlastní obchodní síť. Například naši milovští skláři měli obchodní síť od New Yorku přes Londýn, Barcelonu, Madrid, Paříž, Vídeň, Smyrnu a Damašek. Důraz kladli na marketing a budování značky.

‍

Potřebujeme maximální prostor pro práci, podnikání a inovace, to znamená neregulovat přespříliš ekonomiku tak, jak je to dnes. Kromě inovací byla důležitá také vlastní obchodní síť.

‍

Co se u vás v galerii člověk dozví?

Ukazujeme mimo jiné to, že slavný příběh českého sklářství v žádném případě nekončí, máme na světové špičce ateliérové umělecké skláře, prosazujeme se i v některých dalších oborech, jako je optické a stavební sklo, sklo pro auta. Jsme stále sklářskou velmocí, máme firmy, které jdou ve stopách starých úspěšných českých sklářů. Úspěch se nikdy nerodí z paragrafů a dotací. Úspěch  vždy krystalizuje z klasického liberalismu, z ekonomické svobody.

Sklářství je energeticky náročné odvětví, často se o něm mluví v souvislosti s krizí v tomto oboru…

Každý sklářský podniku nás byl zasažen inflací. Ale firmy jako například Lasvit nebo umělečtí skláři, kteří do svých výrobků dávají obrovskou přidanou hodnotu - designovou, uměleckou nebo technologickou - tak ti se s tím umějí vypořádat velmi dobře. Pokud jste průmyslová firma, která pracuje jen s několika procenty marže a máte minimální vklad v oblasti vývoje nebo obchodu, tak samozřejmě nemáte šanci s jednocifernými procenty marže přežít nákladový cenový šok. Je to imperativ pro podnikatele, aby nesázeli na to, že budeme úspěšní v něčem, co daleko levněji dokáže udělat Čína, Vietnam, Indonésie. Tudy cesta nevede.

V byznysu se pohybujete už dlouho. Je tady nějaké další odvětví, kromě sklářství, které má potenciál být úspěšné i ve světě?

Stále platí, že jsme excelentní v klasické automobilové branži, zdravotním průmyslu, v IT, kde to nejsou jen hvězdné firmy typu Avast, ale i třeba herní průmysl. Ale dělicí čára dnes nejde mezi odvětvími, ale uvnitř nich, mezi tím, kolik vložíte do vlastního vývoje, značky, obchodu s konečným zákazníkem.

Jste také prezidentem festivalu Smetanova Litomyšl. Letos si připomínáme 200. výročí jeho narození, bude letošní ročník o to slavnostnější?

V roce 1924 národ velice velkolepě oslavil 100 let narození Bedřicha Smetany, záštitu si vzal prezident Masaryk. My jsme se na tento rok připravovali už léta. Založili jsme sdružení Smetana200 a získali jsme i ve špatných dobách (zde musím vládu a ministry kultury a financí pochválit) vládní finanční podporu. Všechna velká divadla, orchestry i špičkové zahraniční soubory – jako jsou například Berlínští filharmonikové – zařadily Smetanu do repertoáru. Jeden z nejlepších světových režisérů připravil operu Dalibor pro Brno a také pro Smetanovu Litomyšl. Letošní ročník bude rekordní, bude mít nejvíc pořadů v historii a zazní tam všechny Smetanovy opery, to je skutečně unikát.

Tímto srdečně zvu do Litomyšle, kterou už jen pro její nádhernou kombinaci staré a nové architektury a neobyčejné atmosféry stojí za to navštívit.

‍